Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovinsko,Černá Hora,Bosna a Hercegovina 2011 - Jihoslovanským krajem

Všechny moje cestopisy a fotogalerii najdete na www.taranis.estranky.cz

Úvod

Letos jsme se docela dlouho přemýšleli,kam vyrazíme na cesty. V závěrečné fázi jsme vybírali mezi Slovinskem a Černou Horou, no a nakonec jsme se rozhodli, že dáme obě tyhle země a vezmeme to přes Bosnu a Hercegovinu.

Na dovču pojedeme s přítelkyní naším Fordem a přespávat budeme v kempech. V plánu máme navštívit památky,jezera,hory,hist.města a chceme se vykoupat v moři.

Deník

6.9

Z domova vyjíždíme po 22.hod a přes Cheb míříme na jih k Mnichovu,kam se dostáváme asi za 3 hoďky. Kousek před rakouskými hranicemi parkujeme u benzínky, kde jsme přespali.

 

7.9.

Probouzíme se po 8hod a po snídani pokračujeme do Slovinska. Po cestě jsou 2 tunely,za které se platí 10euro,tak jsme se rozhodli je objet přes hory,což nebyl úplně ideální nápad, protože cesta trvala asi hodinu.

Po poledni přejíždíme do Slovinska a míříme k městu Bled. Na západ od města se nachází soutěska Vintgar,kterou si po zaplacení vstupu jdeme prohlédnout. Cesta vede po dřevěných chodnících upevněných ve skalách mezi kterými teče řeka Radovna. Po 30min přicházíme na konec stezky k vodopádu Šum.

Potom si jen tak letmo procházíme samotné město Bled, nad kterým se tyčí stejnomený hrad, který jsme si prohlédli jenom z venku. Z hradu jsme sešli dolů k jezeru,uprostřed něhož je ostrov s kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

Po 17hod odjíždíme z Bledu a jedeme do vesnice Trenta,odkud se zítra pokusím zdolat Triglav.

 

8.9.

Dnešní den jsme se rozdělili,já se pokusím vylézt na nejvyšší horu Slovinska,Triglav a Peťula si udělá výlet k Bohinskému jezeru.

Vstávám po 5 ,po snídani balím věci a v 6 vyrážím z kempu Trenta na jednodenní výlet na Triglav.

Cesta vede údolím Zadnjica podél potoka,který je teď úplně vyschlý. Asi po 40min pricházím na konec údolí, na ukazateli je směr Triglav 6,5hod. Kamenitá stezka se nahoru vine v nekonečných serpentinách,stoupání je celkem náročné,ale snažím se jít svižným tempem a dávám si jenom krátké přestávky. Kolem 8hod přicházím ve výšce 1500m na rozcestí,vydávám se vpravo k sedlu Dolič,stoupání je stejně náročné jak to předchozí a tato část nabízí nádherné výhledy do údolí. Je pod mrakem,ale celkem teplo,táhnu sebou 6l vody a myslím, že to bude tak akorát.

Krátce po 10hod přicházím k chatě Tržaska koča na Doliču,kde dávám sváču a měním propocený věci. Na chatě si nechávám velkej bágl a v 10.30 pokračuju v mlze po staré kamenité vojenské stezce na plošinu Triglavski podi, odkud je už vidět Triglav. Po krátkém stoupání suťoviskem se dostávám k zajištěné stezce. Jsou zde železné kolíky a lana,které se hned ze začátku určitě hodí,feratový set není třeba,i když i ty jsem u někoho viděl,skoro všichni měli helmu,ale já ne, protože stejně žádnou nemám. Cesta pak pokračuje po skále a až na pár technických úseků není zas tak moc náročná,tedy pokud netrpíte závratěmi.

Ve 12.15 dosahuju vrcholu hory pojmenované po slovanském pohanském bohu. Na samém vrcholu je nevzhledná plechová stavbička připomínající raketu a taky je tu docela dost lidí,ale vítr občas rozfouká mraky a tak alespoň na chvíli můžu fotit okolní hory Julských Alp. Dávám si sváču a v půl 2. mažu stejnou cestou dolů. No mažu,spíš opatrně sestupuju,abych se vrátil celej dolů. Po sestupu k Triglavskému podi nejdu rovnou k chatě,ale ještě si jdu prohlídnout nedaleký zbytky italských kasáren Morbegna. Po cestě zahlédnu kozoroha a taky se vyjasnilo počasí,takže si fotím Triglav v celý jeho kráse. Pak už pokračuju dolů k chatě ,kam pricházím po 15hod. Dávám si pauzu,zbouchám poslední sušenky s jablkem a potom sestupuju směrem na Trenta. Sestup je po nekonečných serpentinách docela únavnej,přijde mi to snad horší než nahoru. Cestou potkávám Čechy,tak chvilku pokecáme a pokračuju dolů. Do kempu přicházím v 19.30 a nohy toho mají dost,tak je chladím v ledovém potoce.

No sečteno podtrženo,cíl byl zvládnout Triglav za jeden den a to se podařilo,takže paráda,i když 2 dny by to byla přece jenom větší pohodička.

 

Peťula:

Jako svůj cíl jsem si zvolila pro dnešní výlet Bohinské jezero. Cesta z kempu Trenta trvala bezmála 2 hodiny. Jako první jedu k vodopádu Savica na západním konci jezera.

Cesta je dobře značená, přijíždím na parkoviště, kde chtějí zaplatit 3 eura. Hned od parkoviště vede cesta k vodopádu po schodech vzhůru. Výstup nahoru trval zhruba 20 minut.

Vodopád tryská ze skály, je tu docela hodně lidí, nahoře i po cestě vzhůru na odpočívadlech.

Po návštěvě vodopádu jedu na druhý konec jezera, kde jsou turistické informace a lze obejít jezero z jedné i druhé strany. Jedna cesta vede hned za silnicí, na jezero tudíš není moc vidět a je tu docela rušno. Ale z druhé strany vede pěšinka na klidné straně.

Všechna parkoviště tu jsou placená, ale mám štěstí, pán, který odjíždí dříve, než má předplaceno mi nabízí jeho lístek. :) U turistických informacích jsou i stánky s občerstvením a suvenýry. Toto jezero je větší než Bledské, s čistou vodou. Je to velice příjemné, klidné a pohodové místo, lze si i zaplatit vyhlídkovou plavbu po jezeru lodí. Bylo by možné tu strávit i celý den. Kvečeru se vydávám zpět do kempu.

 

9.9.

Po snídani balíme stan a z kempu vyrážíme po 50 serpentýnách k sedlu Vršič, z něhož vede zase 25 serpentýn dolů. Potom pokračujeme po dálnici směrem na Ljublaň a dál na jih k městu Postojna.

Zde se nachází světoznámé Postojanské jeskyně. Prohlídku začínáme jízdou jeskyním vláčkem,který nás odveze k Veliké hoře, kde se rozdělíme do skupin a potom pokračujeme už hezky po svých .

Prohlídka trvá asi hodinu během níž jsme viděli neuvěřitelné množství stalagnitů, stalagtitů a stalagnátů různých barev, tvarů a velikostí. Další zajímavostí je vodní nádrž s člověčí rybou, záhadným živočichem, zvaným odborně Proteus Anguneus, který se dožívá až 100 let a vydrží několik roků bez potravy. Nakonec dojdeme do Koncertního sálu, který je obrovský a pojme prý až 10 000 lidí. Potom nás vláček odveze zpět k východu.

Dalším cílem dnešního dne je nedaleký hrad Predjama postavený ve 12.století. Hrad při příchodu vypadá neuvěřitelně, je totiž doslova přilepený na skále, která tvoří podstatnou část této pevnosti. Uvnitř hradu toho z exponátů moc zajímavého není, ale to spojení hradu se skálou působí fantasticky a působivě i uvnitř. Po prohlídce hradu, který rozhodně za návštěvu stojí,jedeme k moři do města An Karan, kde se ubytujeme v kempu na pobřeží. Chceme se i vykoupat, ale po zjištění, že moře moc čisté není a je to tu samá řasa to necháváme na jindy.

 

10.9.

Probouzíme se do slunečného rána a po snídani míříme kousek na sever ke Škocjanským jeskyním, zapsanými na seznam UNESCO.

My si vybíráme klasickou 2 hodinovou prohlídku, vedenou přes Tichou jeskyni, Velký sál s obřím stalagnitem a Šumící jeskyní, řekou Rekou a 100 m hlubokým kaňonem, připomínající sídlo trpaslíků Morii z Pána prstenů. Bohužel se v jeskyních nesmí fotit, i když pár fotek přece jenom mám.

Po obědě se přesouváme do nedaleké Lipice, podívat se na koňské plemeno lipicánů. Procházíme se kolem výběhů až ke stájím , kam je také možnost se podívat, ale nám pohled na volně se pasoucí lipicány stačil, takže dovnitř nejdeme. (obzvláště když vstup stojí 11 eur/osobu).

Zbytek dne trávíme u moře v Izole na zdejší kamenité pláži.

Večer pak grilujeme a samozřejmě se pěkně přežereme. :)

 

11.9.

Dneska nás čeká celý den v autě, protože se přesouváme do Bosny a Hercegoviny.

Jedeme přes Ljublaň, Novo Mesto a Metliku do Chorvatska. Přes Karlovac a Novi Grad přijíždíme po 16 hod. do Bosny. Cesta přes kousek Chorvatska byla dost hrozná, všude vesnice nebo omezení na 60.

V Bosně je už cesta o dost rychlejší a přes Banja Luku jedeme na jih do města Jajce. Při cestě si fotíme jezero Bočac a kaňon Ugar a pak kempujeme kousek od města Jajce.

 

12.9.

Balíme věci v kempu a jdeme si prohlédnout historické město Jajce, nad nímž se tyčí hrad ze 14.století, v němž sídlili bosenští králové. Z hradu zbyly vlastně jen hradby, takže se dá říct, že se jedná spíš o zříceninu. Z hradu je krásný výhled na město s úzkými uličkami, bosenskými domy, minarety a kostelem, ve kterém odpočívá poslední bosenský král Štěpán Tomašovič. Procházíme se městem, dáváme si burek za 2 marky, kterej vydá skoro za celej oběd a chceme se jít podívat na vodopád, od kterého se nabízí krásný pohled na město, Bohužel tam něco dělají, tak je tok řeky odveden jinam, takže tam teď žádný vodopád není.

Po poledni vyrážíme směr Sarajevo, cesta nic moc, všude se staví, takže jedeme tak 60. Chceme to dát až do Černý Hory, ale uvízneme v Sarajevu na 3 hoďky v koloně, tak to nakonec zapíchneme v kempu u Foči.

Kemp je trochu prostě zařízený, turecký záchody a sprchy prakticky venku za zástěnou a bez teplý vody, ale na recepci je fajn chlapík, Srb Branko. Povídáme si s ním asi 3 hoďky, já si dal asi 7 domácích hruškovic, Peťula nějaký vínko a to všechno za 7 eur. Společnost nám dělá i malý přítulný kotě. Večer nám trochu spravil náladu po utrmáceném dnu.

 

13.9.

Ráno se loučíme s Brankem a jeho kočkou aještě před odjezdem nám radí jak se dostat k pískovým pyramidám. Nachází se asi 10 km od Foče a rozhodně stojí za návštěvu. Pyramidy vznikly erozí a mají načervenalou barvu,vypadají jak kdyby je sem někdo přemístil z Austrálie.

Podél řeky Driny pokračujeme k hranicím s Černou Horou,silnička je úzká a dost rozbitá, docela je mi záhadou jak tady můžou jezdit kamiony. Kolem poledne překračujeme hranice po dřevěném mostě, který vypadá že se každou chvíli zřítí. Dál naše cesta vede skze desítky tunelů na jih podél nádherně čistého Pivského jezera,nabízejícího úžasné scenérie. Stavíme se také u Pivského kláštera,který byl po rozebrání a přemístění znovu postaven na tomto místě,ale jinak nám nepřišel nijak zvlášť zajímavý.

Máme jěště čas,tak míříme k dalšímu klášteru jižně od Nikšiče.Silnička ke klášteru Ostrog vede serpentinami a po cestě je množství stánků nabízející med a suvenýry s náboženskou tématikou. Klášter samotný se tyčí vysoko ve skalách a dodnes není jasné,jak ho na příkaz Vasilije Jovanoviče, jehož kosti je možno spatřit v pohřební kapli,postavili. Klášter z venku působí velkolepě,ale uvnitř toho kromě maleb na skalních zdech moc k vidění není.

Po prohlídce se vracíme na sever a přes Šavnik jedeme do Žabljaku. Vede zde nová silnice a okolní hory a náhorní plošiny mi připomínají krajinu ve Skotsku.

K večeru přijíždíme do Žabljaku a ubytujeme se v kempu Ivan Do.

 

14.9.

Dneska vstáváme dřív a po 7hod vyrážíme z kempu směrem na Ledovou jeskyni a možná i Bobotův Kuk.

Cesta je dobře značená a nejdřív vede lesem,po krátkém klesání už začíná stoupat,je už docela teplo,tak jdeme pohodovou chůzí s malými přestávkami. Asi po 1,5hod končí lesní cesta a mění se ve stezku mezi skalami,po půl hoďce procházíme kolem salaše,kde se může i bivakovat. Potkáváme zde i koně,který si hladíme a pak pokračujeme po stráni nahoru,kde potkáváme 2 Rusky,který nám tvrdí,že jeskyni nenajdeme,protože ony jí hledali 2hod a nenašli,ale jak znám ruskej orientační smysl, tak se ani nedivím.Cesta ve stráni se stáčí do prava a po chvíli vyjdeme na planinu,kde je první rozcestník na ledovou jeskyni. Koukáme do mapy a pokračujeme směrem na Bobotův Kuk,kolem 9.30 přicházíme k druhýmu rozcestníku k jeskyni a teď už k ní odbočujeme,cesta vede chvíli po rovině a pak stoupá vzhůru do skal. V 10.30 přicházíme na konec značený stezky,kde se nachází Ledená pečina nebo-li Ledová jeskyně.

Dostat se dolů není úplně jednoduché,protože musíte slézt strmě dolů po sněhu a ledu,ale námaha stála za to,v jeskyni je několik ledových krápníků a ledopádů,které nikdy neroztajou.

Po sváče se vracíme k rozcestníku,u kterého jsme asi v poledne a rozhodujeme se,že si dneska dáme i nejvyšší vrchol Černé Hory,Bobotův Kuk. Po hoďce přicházíme pod samotnou horu,kam se dostáváme přes kamenné pole a pak nás čeká cesta suťoviskem nahoru do sedla,ze kterého se vydáváme do prava a obcházíme horu. Na vrchol přicházíme před půl 3, zapisujeme se do knihy návštěv,děláme pár fotek a vydáváme se na sestup.

Dolů to jde snad ještě pomaleji než nahoru, po suti musíme hodně opatrně a po kamenech to nejde o moc rychleji. Pod suťoviskem jsem si nechal velkej bágl, kterej si teď vyzvedávám, řídíme se heslem v horách se snad ještě nekrade. Sestupujeme stejnou cestou jak jsme šli nahoru, Peťula toho už má dost, tak dáváme občas přestávky.

Po 18.hodině procházíme kolem salaše, teď nás ještě čeká cesta lesem. Po 19.hodině už se začíná stmívat a v lese už je tma, ale máme baterku, tak to není problém. Asi v půl 8 jsme v kempu, pak si sníme něco k večeři a jdeme spát.

 

15.9.

Balíme stan, loučíme se s kempem Ivan Do v Žabljaku, nakupujeme nějaký jídlo a potom jedeme na jih.

Hned za Žabljakem nás staví policajti, překročil jsem rychlost o 25 km/hod, vypadá to na 30 euro,ale kluci jsou hodný, udělají bububu a nechávají nás bez pokuty.

Silnice kopíruje řeku Taru až k Biogradské gore, kde si ještě před vstupem do národního parku, dáváme v restauraci oběd, já si dávám steaka a Peťula čivap, Porce to jsou pořádný, jíst budeme až večeři.

Po vydatným obědě jedeme do národního parku, kde si dáváme procházku pralesem okolo Biogradského jezera.

Odpoledne pokračujeme na jih zajímavým kaňonem řeky Morači a přes Podgorici k moři. Kemp najdeme na pobřeží kousek od městečka Petrovac.

 

16.9.

Vstáváme a už je pořádnej pařák, ale dneska nás čeká celkem pohodový den, tak to zas tak neva.

Dopoledne nás čekají památky u Podgorice, tou první je městečko Medan na sv. od hlavního města. Nachází se zde zbytky hradeb ze 4.století př.n.l., založili ho Ilyrové a potom zde byli Římané. Na vrcholu opevněného kopce se také nachází muzeum a hrob černohorského hrdiny Marko Miljanova.

Další zastávkou je ještě zajímavější památka na sz. od hlavního města a tou je arch. naleziště Duklia,kde ještě dnes probíhají rozsáhlé vykopávky. Přijíždíme sem okolo 11hod a pán,který to tu má na starosti,se omlouvá,že musí odjet,ale daruje nám knížku o Duklii. Najít tohle místo není jednoduchý, z Podgorice sem nevede jediný ukazatel a myslím,že kdyby se nalézalo ve stř. nebo záp. Evropě,bylo by v obležení turistů za slušný vstupný. Tady jsme úplně sami, vstupný žádný,můžeme si chodit kudy chceme i sáhnout na co chceme. V areálu se nachází základy a zdi chrámu,lázní, aquaduktů,sloupů,reliéfů a dalších budov. V dobách Římské říše se toto město nazývalo Doclea a žilo tu až 10000 lidí. Po poledni opouštíme tohle zajímavé a svým způsobem neobjevené místo a míříme zpátky na jih k moři.

Zbytek dne trávíme na pláži v Petrovači. Ve městě je krásná promenáda lemovaná palmami, ochůdky se suvenýry a restauracemi.

Večer grilujeme a opět se neskutečně přežereme.

 

17.9.

Od rána je zase slušnej pařák,tak hned dopoledne se jedeme vykoupat do Petrovače,kde jsme až do 13hod. Potom pokračujeme podél pobřeží do historického města Kotor,které je obehnáno 4,5km dlouhými hradbami. Procházíme si a trochu bloudíme ve starém městě uzoučkými uličkami a náměstíčky,kde se nachází hodinová věž,palác Pima,katedrála sv.Tryfona,několik kostelů a taky obchůdků a restaurací. Nahoře nad městem se tyčí pevnost sv.Ivana,kam se dostanete po 1350 schodech.

Poté cestujeme dál podél Kotorského zálivu do vesnice Lipce ,nad kterou se nachází jeskyně se skalními kresbami údajně z 8.st.př.n.l. Stezka k jeskyni je dobře značená,ale moc toho tam k vidění není,za návštěvu to stojí jenom když budete mít cestu kolem.

Kempujeme kousek před Herceg Novi,v kempu bez teplý vody,ale za to s mrňavým kocourkem, který nám dělá společnost.

 

18.9.

Dnešek začínáme prohlídkou hist.města Herceg Novi a to jeho starou částí.

Dole u moře se nachází hradba forte mare,kousek nad ní je náměstíčko s kostelem sv.Jeronýma a ještě výše je zřícenina Kanli-Kuly (Krvavé věže),která sloužila jako pevnost i vězení. Ještě výš na kopci se vypíná pevnost Španjola,kterou začali stavět Španělé,ale dokončili ji Turci. Z venku vypadá pevnost zachovale,ovšem uvnitř působí trochu zchátrale a opuštěně,ale za to jsou odsud skvělé výhledy na město i Hercegnovski záliv.

Po obědě,ke kterému máme poslední konzervy,opouštíme Černou Horu a přemísťujeme se do Chorvatska. Směrem na Dubrovnik leží vesnice s hezkým názvem Plat,kde se na místní kamenité pláži opalujeme,koupeme se v moři a šnorchlujeme. K našemu překvapení už tady není moře tak teplé jako v Černé Hoře i když je to jen pár km na sever.

K večeru hledáme otevřený kemp a podaří se nám to až na třetí pokus na poloostrově Pelješac u zálivu Prapratna.

 

19.9.

Večer jsme toho moc nenaspali, protože foukal silný vítr, cloumal se stanem, který jsme museli líp ukotvit.

Dopoledne jsme přejeli 3 krát bosensko-chorvatské hranice a po týdnu se vrátili do Bosny a Hercegoviny. Naší dnešní první zastávkou byly vodopády Kravica východně od Capljina. Vodopády nabízejí nádhernou scenérii, 120 m široké a 27 m vysoké proudy vody řeky Trebížat padají mezi bujnou vegetací ze skal.

Na naší dovče začíná poprvé pršet a to tak vydatně, že se ani nedá jet a do toho ještě kroupy. Po malý přestávce ale už pokračujeme na sever k Mostaru. Když už jsme v Hercegovině tak tohle hlavní město nemůžeme vynechat. Ještě dnes se tu dají vidět rozstřílené a vypálené domy, ale většina starého centra je už včetně tureckého mostu ze 16.stol. zrestaurována a zapsána na seznamu UNESCO.

Město se rozděluje na východní muslimskou část, kde se tyčí minarety a západní chorvatskou část s kostelem a křížem na kopci. Z obou stran se vinou dlážděné uličky s dílnami a obchůdky s kavárnami, restauracemi, kde jsme si v jedné z nich dali ražniči a pljeskavici. Mostar je určitě pěkné město, plné turistů, ale přišlo nám to už trochu moc komerční, na rozdíl od Jajce, kde na nás atmosféra města působila mnohem sympatičtěji.

Zbytek deštivého dne trávíme přesunem podél řeky Neretvy a pak dál na sever do kempu v Jajce.

 

20.9.

Za ranního deště balíme stan a něco posnídáme. Ve městě nakupujeme sušenky, hruškovici, cigára a na oběd burek a sirnici.

Potom už vyrážíme směr Banja Luka, kterou jsme si chtěli prohlédnout, ale protože pořád leje, tak pokračujeme k chorvatským hranicím, které překračujeme po poledni.Po chorvatské dálnici se přes Záhřeb dostáváme kolem 16 hod. do Slovinska, kde navštěvujeme město Ptuj.

Nad malebným městečkem, jehož domy mají červeno-oranžové střechy, se tyčí hrad Ptuj. Uvnitř se nachází oblastní muzeum, ale podle průvodce není příliš zajímavé, takže dovnitř ani nejdeme a procházíme si nádvoří, kde je restaurace a hned podál zdi se napíná nejstarší odrůda vinné révy na světě. Z nádvoří je taky pěkný výhled na staré město s kostely a řekou Drávou.

Západně od města si ještě prohlížíme mithraistickou svatyni zasvěcenou bohu Slunce a bojovníkovi Mithrovi. Svatyně byla sice zavřena, ale i přes dveře byl vidět oltář, mramorové obětní kameny a ornamenty.

Kemp v Ptuji stál 40 eur, tak jsme se rozhodli najít jinej, což se nám podařilo v obci Prebold.

 

21.9.

Poslední den se jedeme podívat do Mariboru. Místní zajímavosti se nacházejí na třech místních náměstích poblíž sebe. Grajski, Glavni a Slomškov trg. Na prvním je hrad,jehož součástí je muzeum,na druhém stojí morový sloup ze 17.st. a radnice a na třetím najdeme největší církevní památku,katedrální kostel sv.J.Křtitele. Prohlídku jsme zvládli za 2 hoďky a pokud nechcete navštívit muzea nebo kavárny,tak to i bohatě stačí.

Po poledni opouštíme Maribor a nedlouho poté i Slovinsko a přes Rakousko a Německo míříme k domovu.

 

Závěr

Dovolená na Balkáně se určitě vyvedla,počasí celkem vyšlo a jinak proběhlo všechno bez větších problémů.

Slovinsko je čistá,upravená země na vyšší úrovni,čemuž odpovídají i ceny vstupů,ubytování a občerstvení. Jsou zde středověké hrady,unikátní jeskyně,jezera a hlavně hory. Jestli se někdy do Slovinska vrátím,tak to bude právě kvůli Julským Alpám.

Černá Hora je životní i cenovou úrovní někde mezi Slovinskem a Bosnou a lze ji rozdělit na 2 části. Tou první je pobřeží s historickými městy a plážemi plných turistů a tou druhou je vnitrozemí s četnými kláštery,panenskou přírodou s úžasnými kaňony,jezery a horami. A i když se Černá hora tváří jako ekozemě,tak jsme občas viděli podél silnic neskutečný bordel,černé skládky plné plastových lahví působily dost kontrastně oproti řekám a jezerům s až nepřirozeně modrou barvou. V Černé Hoře,kde se nejvíce líbilo Peťule,mě nejvíce zaujalo římské město Doclea,hluboké kaňony a samozřejmě hory.

Bosna a Hercegovina pro nás byla takovou malou neznámou. Je to země,kam moc turistů, snad s vyjímkou Mostaru,nejezdí,ale o to víc jsme byli překvapeni přírodními krásami a památkami tohoto kraje s bohatou historií. Kromě toho se tady dá levně a dobře najíst i napít, mají tu velký porce a výbornou pálenku. Bosna a Hercegovina mě příjemně překvapila a doufám,že se sem ještě někdy vrátím.

 

Praktické info a ceny

Slovinsko

natural 95 1,3€ - 31kč

LPG 0,8€ - 19kč

dál.známka 1měs. 30€ - 720kč

kemp 2os.+stan+auto 20-25€ - 480-600kč

soutěska Vintgar 4€ - 100kč

Postojna jama+Predjamsky grad 29€ - 700kč

Škocjanske jesk. 15€ - 360kč

 

Černá Hora

natural 95 1,3€ - 31kč

LPG 0,8€ - 19kč

ekolog. daň 10€ - 240kč

kemp 2os.+stan+auto 8-13€ - 200-310kč

oběd pro 2 10€ - 240kč

 

Bosna a Hercegovina

natural 95 2,4km - 30kč

LPG 1,2km - 15kč

kemp 2os.+stan+auto 22-28km - 280-350kč

oběd pro 2 15km - 190kč

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář